6 praktických rad, podle kterých si vyberete topné dřevo > Cheditor5 연동 테스트 게시판

Když se venku ochladí a vy zatopíte v kamnech jako loni, ale místnost se neohřeje jako dřív, nemusí to být jen pocit. Řada domácností si stěžuje, že vytápění dřevem ztrácí na účinnosti. Nejčastěji za tím stojí kombinace vlhkého dřeva, nesprávného rozdělávání ohně a zanedbané údržby. Než začnete uvažovat o nových kamnech, zkuste nejprve upravit pár věcí, které mají na výdej tepla zásadní vliv.

jak zařídit malou kuchyni správně zatápět, aby se kouř netvořil Způsob založení ohně ovlivní celý průběh hoření. barvy stěn do obýváku kamen nikdy nepatří velké množství drobného třískového odpadu, který rychle vzplane a zase zhasne. Místo toho postavte na dno dva větší kusy dřeva, mezi ně vložte podpalovač a navrch položte menší třísky do tvaru studny. Oheň potřebuje od začátku dostatek vzduchu, proto mějte plně otevřený primární přívod vzduchu, dokud se plameny dobře nerozhoří. Když je v topeništi vidět čirý plamen a sklo zůstává čisté, můžete přívod vzduchu přivřít na provozní hodnotu.

Proč plamen mění barvu a co to znamená pro vaše topení Modrý plamen znamená dokonalé spalování, teplota nad 1000 stupňů a nízké emise. Oranžový plamen svědčí o nedostatku kyslíku nebo o vyšší vlhkosti dřeva. Pokud vidíte žluté špičky, hoří saze – to je znamení, že přikládáte příliš mnoho dřeva najednou a dusíte oheň. Ideální je přikládat menší dávky častěji, aby se mezi kusy udržel dostatek vzduchu.

Základem čistého hoření je suché palivo. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje až polovinu své hmotnosti ve vodě. Místo hoření pak nejprve odpařujete vodu, což spotřebuje teplo a produkuje spoustu bílé páry smíchané se zplodinami. Ideální je dřevo štípané, které proschlo alespoň dva roky pod přístřeškem s volným prouděním vzduchu. Poznáte ho podle hmotnosti, prasklin na čelech a rezonujícího zvuku při ťuknutí dvou kusů o sebe. Vlhké dřevo poznáte také podle syčení a pěnění při přiložení.

Když přiložíte poleno do kamen, zdánlivě se nic neděje. Uvnitř dřeva ale probíhá několik fází, které rozhodují o tom, kolik tepla získáte a kolik popela zůstane. Na začátku se dřevo zbavuje vlhkosti – voda se mění v páru a uniká pryč. Tento proces vyžaduje energii, proto čerstvé dřevo špatně hoří a hodně kouří. Pokud topíte dřevem s vlhkostí nad 20 procent, ztrácíte až třetinu výhřevnosti.

Jakmile se vlhkost odpaří, začíná tepelný rozklad celulózy a ligninu. Při teplotě kolem 200–300 stupňů se uvolňují hořlavé plyny – oxid uhelnatý, metan, vodík. Tyto plyny hoří ve vzduchu a vytvářejí viditelný plamen. Pozor na chybu: pokud přikládáte příliš velké kusy dřeva, plyny se uvolňují pomalu, hoření se vleče a vzniká více dehtu, který se usazuje v komíně.

Pozor si dejte také na přikládání příliš velkých kusů dřeva. Ty na povrchu rychle zuhelnatí, ale uvnitř zůstávají vlhké a hoření je pomalé a kouřové. Dřevo štípejte na kusy o průměru zhruba deseti centimetrů, aby mělo dostatečný povrch pro hoření. Stejně důležité je nepřetěžovat kamna naráz velkým množstvím paliva. Raději přikládejte častěji a menší dávky, oheň pak hoří rovnoměrně a s minimem emisí.

Když už si vyberete správný druh, dejte si pozor nábytek na míru typické chyby. První je topení lakovaným nebo jinak ošetřeným dřevem – při spalování uvolňuje toxické látky, které škodí zdraví i komínu. Druhou častou chybou je spalování vlhkého dřeva, které zanáší sklo a snižuje účinnost kamen. Třetí je skladování dřeva v těsné blízkosti kamen – může se vznítit. Vždy mějte dřevo venku pod přístřeškem, ideálně s nadzvednutím od země a s mezerami mezi poleny, aby mezi nimi proudil vzduch.

Nejčastější chybou při přikládání je snaha omezit tah na minimum ihned po přiložení. Tím se dusí plameny, dřevo jen žhne a začne kouřit. Při každém přiložení proto vždy na několik minut otevřete přívod vzduchu a počkejte, až se nová várka paliva řádně chytí. Dobrým pomocníkem je i kontrola tahu komína. Pokud je venku teplo nebo fouká silný vítr, může být tah slabý. V takovém případě pomůže před přiložením krátce prohřát komín třeba hořící novinou vhozenou do topeniště.

Při výběru konkrétního druhu si pomozte podle účelu. Dub je jedničkou – má vysokou výhřevnost a hoří rovnoměrně, ale potřebuje delší sušení, klidně dva a více let. Buk je podobný, ale schnutí zvládne o něco rychleji. Habr je naopak nejhustší a hoří nejdéle, ale je méně dostupný. Bříza dává pěkný plamen a rychle schne, ale hoří kratší dobu – skvěle se hodí na přitápění. Jasan je méně známý, ale výborný – hoří i mírně vlhký a málo prská.

If you beloved this write-up and you would like to acquire additional details concerning odkaz kindly pay a visit to the web site.